brána v praxi
ze dne: 2.9.1999 13:35
poslal: pawell
Se souhlasem p. Gellnera uvádím výběr z knihy: ** ... Už nějakou dobu mám výhrady ke Karmě a minulým životům v tom smyslu, jak je to často podáváno - zejména ve smyslu tzv. karmických nemocí. Rozhodně si myslím, že žádný člověk nemá právo nahlas říci jinému, že jeho nemoc je karmická, protože... atd. Když se s tím setkám, ptám se: "Dobře, když byl někdo např. středověkým katem, jakou má dneska Karmu - dobrou nebo špatnou?" I kdyby existovala Karma, kdo má právo ji vyhodnocovat? Kdo má právo říct nemocnému, který se narodil bez ruky, že to je proto, že byl katem?! Jak by se příště narodili dnešní chirurgové? Vždyť ten kat dělal práci prospěšnou společnosti. To nebyla žádná krutost, useknout někomu ruku. To bylo tehdejší myšlení. To bylo sociální prostředí. A on dělal věc, kterou ta tehdejší společnost považovala za správnou. Kdo má právo toto vyhodnocovat? Někdo, kdo se staví být Bohem? Místo aby ten léčitel řekl, že tento problém neumí, psychicky zničí nemocného sdělením, že je to karmická nemoc. Z tohoto výrazu se stává strašák, kterým léčitel vyjadřuje převahu nad nemocným.
Pomineme-li Karmu, tak já nejsem úplně proti reinkarnacím, ale domnívám se, že to není davová záležitost. Podle mého názoru reinkarnují pouze vyvolení, aby mohli posunovat vědění lidstva.
Je těžší žít s pocitem jedinečnosti života. To Vás žene pracovat a co nejvíc využívat života (ne "užívat si"), protože si říkáte: "já už tady znova nebudu, tak abych to všechno stihl". **
