Milý Pavle, přeješ si, abych pokračovala. Ano, psala jsem opatrně, protože se Tě nechci dotknout, ani Tě urazit. Budu tedy otevřená. O lítosti jsem nic nepsala, ale chtěla jsem Tě upozornit na velikou zodpovědnost, kterou jsi na sebe vzal. Mám pocit, že si ji ani ted neuvědomuješ. Z Tvých prvních příspěvků jsem měla pocit, že jsi nezralý mladíček, trochu divoký a nezodpovědný. Prozatím jsi mě nepřesvědčil o opaku. Děláš v podstatě "všechno a nic". Chybí Ti pokora, v tom má Ankhur plnou pravdu. To způsobuje, mimo jiné, že neumíš naslouchat. To, co potřebuješ, je najít sám sebe a své místo. Ty potřebuješ tu pomoc, kterou ses rozhodl poskytovat druhým! Pomáhat je chvályhodné, ale je třeba vědět jak a mít na to. Proč si nevybereš jinou formu pomoci? Takovou, na kterou stačíš. Snad víš, že pracuješ-li s psychotronikou můžeš přenést na svého klienta svou nevyrovnanost i některé své záporné vlastnosti. Já Ti nebudu nic vyprávět o "božím trestu a o podobných nesmyslech", ale připomenu Ti zákon karmy. Nauč se slyšet svůj vnitřní hlas a zařiď se podle toho. Jen tak se totiž dozvíš, co je pro Tebe to nejdůležitější a přestaneš zmateně přebíhat od jednoho k druhému. Se živly si, Prosím Tě, nehraj pokud jsi nezvládl sám sebe pomocí introspekce. Je to stejně nebezpečné jako ty Tvé předčasné evokace. Je škoda, že nad sebou nemáš žádnou vyšší autoritu. Bardon se Ti nezdá dost dobrý a tak pobíháš od ničeho k ničemu a "pomáháš". Pavle, já Ti upřímně přeji, aby "ses našel" a aby se Ti podařilo udělat na sobě co nejvíce práce. Věřím, že to zvládneš. Potřebuješ k tomu ovšem tu pokoru. Teď! Ne až "někdy". A neber to ve zlém. Všichni jsme hledali a i Ti, kteří mají pocit, že už našli, se stále ptají svého vnitřního hlasu "jak dál?". Zdraví M.
