Nazdar Lásko, jak se máš ? Kdypak mi to Uděláš ? Co ? No přece Velké Dílo ! Slunce, co se nespustilo ! Živou vodu v každém doušku, pročpak váháš můj Drahoušku ? Připadám Ti málo skvělá ? Nezkušená ? Uzardělá ? Chtěl bys raděj.... Krasavici, v krásné róbě, s rukavicí, která by se nezachvěla, i když by Tě v rukou měla ? Krutý úsměv, pevný stisk, abys vzlétl na Měsíc ? Kristoidní rysy žádáš, hubou na zem přitom padáš. Lokálem se řev Tvůj nese: Vzhůru pod stůl ! Nedejme se ! Mám Tě sebrat ? Kašlu na Tě ! Každej druhej nosí Gatě ! A za plnou sklenici, kdo by odmít´ Slepici ? Takový bloud věru není, snadno najdu potěšení. A Ty, moje Kuřátko, posbírej se zakrátko, načechrej svá pírka zlatá, Vidíš Lásku ? Támhle chvátá ! Bacha, ať Ti neuteče ! Znáš Ji, je jak voda v řece.
