Re: Re: Hulila jsi hodně?
ze dne: 16.8.2001 14:17
poslal: Anna Václavíková
Strach a Pokrytectví některých lidí mě asi hned tak udivovat nepřestane.:-)) Tohle mělo být na centrumu alias Zločinec u soudu Andronymů. Pan redaktor měl jiný názor a tak se to na centrumu neobjeví. Tedy aspoň tady a teď.:-))VAV Mystifikace
Ahojky čtenářové ! Jsem obyčejná ženská s neobyčejnou fantazií, která zareagovala na majlík, který přišel na mou mailadresu 13.8.2001 a nabízel spolupráci na tomhle ostrově zábavy. Ne že bych byla málo pověrčivá či snad dokonce nedej bože úplně imunní vůči jakýmkoli pověrám a předsudkům, ale když to nebylo v pátek, rozhodla jsem se přece jen zkusit štěstí. A protože pan redaktor vyznává názor, že šanci bych mohla dostat i já, tak si Vaše očka právě pochutnávají na písmenkách, která jim servíruji na tuhle prozatím bílou plochu jako na talíř z kvalitního bílého porcelánu. Vlastně jsem úplný barbar, ničit tak krásně bílou barvu černými příšerkami zvanými písmenka. Hmm, měla bych se stydět. Ovšem má fantazie mi nabízí polehčující okolnost ! Dávám přednost životu !! Tím, že zničím tuhle bílou plochu v elektronické podobě, dávám šanci papíru zůstat bílým, čistým, nepoužitým, zbytečným, nepotřebným. A když nepotřebuju papír, nepotřebuju ani dřevo stromu, ze kterého by ten papír vyrobily jiné stroje. A strom může klidně růst dál v lese a vydechovat kyslík, který naše tělíčka tak ráda. Tak jsem si to hezky zdůvodnila a mohu začít tvořit. Tvořit. No to je ale krásné slovíčko. Připadám si jako Bůh. Ten totiž taky tvořil. Na počátku bylo slovo. I já píšu slovo. Slovo kolegy Boha zničilo ticho. Moje slovo ničí bílou plochu obrazovky. Hmm, ničení bílé elektronické plochy ale není jen mou výsadou. Dělá to už hafo jiných lidí. Hele lidi, uvědomujete si, že jsme Bohové, protože tvoříme ? To je taky nějaké povědomé, že on to řekl už někdo přede mnou ! Kdopak to jen byl...že by Ježíš Kristus ? No tak ten by teda mrkal na drát ! Umíme stejné zázraky jako on ! Tenkrát ještě byla počítadla tak akorát na kuličky a kolem něho pobíhala parta krapet jinejch lidí než jsme my dneska. A on se jim díval do očiček, těch krásných oken do duše a rozdával jim chléb a vodu, kterou jeho láska proměnila ve víno. I my si navzájem rozdáváme písmenka jako chléb a lásku, kterou do těch písmenek vkládáme, pijeme svýma očima jako vodu a místo za našima očima ji vnímá jako víno. Jako nádherně jiskřivé nejkvalitnější víno, po kterém nemusíme prosit souseda - dej mi ruce na zem, domů už dojdu sám. Víno, po kterém nebolí hlava, ale které dokáže rozezpívat srdíčko. Víno, které je hodno onoho: Ve víně je pravda. Tak tedy pijme, radujme se, veselme se a množme se, vždyť jsme přeci Bohové. A pokud někdo pochybuje o mých slovech, tak ať si uvědomí, že je v rubrice Mystifikace. Mějte se krásně a třeba někdy v budoucnosti naviděnou.
