Mně se pořád nezdá, že by to byla aktivita založená na vlastních vzpomínkách. I když někdy jsou to pěkný hovadiny, skoro na vyhlášení soutěže o největší žvejk.
Když už mluvíš o hmatu, tak od určité řekněme úrovně začnou ruce pracovat jako další tvůj smysl, podobně jako očima vidíš vzdálené předměty tak rukama je cítít vzdálené - a teď pro to nemám slovo ( snad děje, události, pocity, řekněme proudy astrálního světla ) ,ne jako hmatový pocit ale jako něco přímo v rukou a na prstech, zase pro to nemám slovo, a tady již lze spětně ověřit, že to co cítíš souhlasí se skutečností.
Ať nemusím psát dva příspěvky, jako reakce na esuse, mně se touhle cestou dostalo varování před jednou inteligencí, jejíž jméno jsem asi den před tím získal při ponoření do jejího živlu. Jméno ani obsah tu pochopitelně psát nebudu.
