Větsina lidí se bojí prázdnoty. Utíkají před ní. Je to hrozné nebýt ničím rozrušen, nejít za něčím. Rychle ten pocit chtějí něčím překrýt a prázdnotu zaplnit. Ona je však počátkem všeho. Všechno z ní tryská. Je to nejhrubší projev akáši v lidských emocích. Je dobré poznat její potencionální plnost. Vetšina lidí jí však zaplní intenzivním smyslovým vjemem. Na chvilku něco cítí: radost nebo smutek. Ale prázdnota je jim v patách. Neustále je pronásleduje a vždycky je dohoní. Po intenzivním vlemu přijde vetšinou duševní kocovina a pocit prázdnoty je tu znovu. Čím víc ji zatlačují tím víc je pronásleduje. A vždycky je dohoní. Má na to své právo. Ona totiž patří do jejich života.
