Pro Annu - odpověď
ze dne: 1.12.2000 08:08
poslal: amis
Ájéje, Tak mám pocit, že se do toho pěkně zamotáme. :-)
Takže něco přímo z mého (ale nejen mého) života? Tak třeba to, že jsem se narodil tady a jsem tím, čím jsem a mám rodiče, jaké mám. Že mě šoupli do základní školy , kterou jsem si nevybral a potkal jsem tam lidi, kteří tam zrovna taky byli. Že mě vůbec vzali na školu, a že zrovna taky vzali lidi, které jsem tam potkal, že jsem byl na vojně tam, kde jsem byl, nezávisle na mém rozhodnutí, že čekám na autobus a přijede zrovna ten , který bude mít dvě minuty po té, co do něj nastoupím, poruchu a já přijdu někam pozdě. Že kvůli zácpě ( např. dopravní ale i jiné :-)) zmeškám letadlo, které se vzápětí zřítí. Že si jdeš koupit do obchodu normální konzervu a když jí doma otevřeš tak ti vybouchne do obličeje místo protlaku plastiková nálož. A co loterie, sázky a podobné hlouposti? Co házení mincí, když si člověk neví rady? To by snad stačilo. Víš už kam mířím. Ale jestli chceš ještě, můžeš si přidat. :-) Ale pozor, nechci takové věci házet na "vyšší sílu" mimo mě. Proč by to nemohly být náhody? Prostě jen tak.
Ptáš se, jestli znám teorii, že některá rozhodnutí děláme tou částí sebe, kterou neovládáme vůlí? A ty snad takovou teorii (lépe řečeno praxi) neznáš? Vždycky jsi ovládala sama sebe na 100%? Copak my ovládáme svou mysl? Copak my ovládáme sami sebe? Pokud to dokážeš, pak jsi svatá (a to bych se neovládl, a lehce bych ti zazáviděl) a nebo si lžeš do kapsy. (a to by byla škoda)
Ale jinak s tebou souhlasím v otázce odpovědnosti a přijímám plnou zodpovědnost za svůj život. Ač to možná zní paradoxně v kontextu výše uvedeného.
Doufám, že jsem úkol splnil. Teď je tah na tobě. :-) Rozbořit ale nic nechci, bourej si sama. :-)
Jestli se zapotíš, tak doufám, že to sportovně přiznáš. :-)
