vzpomínka a něco o vtělování
ze dne: 31.8.2000 14:34
poslal: BiGer
letos na jaře, zkoušeli jsme ponory do minulých životů. Najednou člověk kouká na fragmenty života, který jakoby nebyl jeho. Kouká na místa, které nezná a přesto mu jsou vnitřně nějak důvěrně známá. Občas se objeví i sen, který dokáže hodně říct, jen ho umět zanalizovat a vyloučit to, co je jen "fantazií", takové ty myšmaše a události přítomnosti. Pak zbyde něco, co je v tomhle životě neprožité.Místa, která jsem nemohl a v tomhle životě nenavštívil, neznámé tváře apod. Takové zlaté zrnko. To je pak fragment z minulého života. Někdy děsivý, někdy příjemný. Napadá mě teď jedna věc ohledně porodu a vtělování. Duše se vtěluje do těla většinou kolem 4 měsíce, málokdy při početí a ve zbytku přímo při porodu. Občas se stane, že jsou komplikace s prvním nádechem.V momentě vtělení se vymazává ta informační kontinuita na minulý život. Pokud jsou tu ty komplikace, stane se, že to uzavření informací neproběhne zcela a novorozenec si pamatuje řadu věcí z minulosti. Dítě se časem naučí mluvit a začne povídat o tom co vnímá a vidí. Většinou pak naráží na nepochopení a věty typu "nepovídej hlouposti". Rodiče pak zavřou to, co se nezavřelo "přirozenou" cestou. Je to škoda. Nejmarkantnější je tenhle "jev" kolem 6-8 roku. Naslouchat a nesoudit.
