Cítím to podobně. Když se v duší vynoří emoce a člověk jí úplně podlehne tak je jako loutka. Emoce ho plně ovládá, podléhá jí. Když ale člověk v sobě emoci prudce potlačí a neustále potlačuje tak za chvíli jakoby o ni neví, jakoby neexistovala. Ale je jakoby bez života, bez opravdového života. Nejlepší asi je nechat emoce propuknou a v klidu si je "vychutnávat" jak píšeš. Jen se na ně dívat. Člověk se mnohému přiučí, když se jen tak dívá.
