pozitivni mysleni
ze dne: 22.1.2000 02:06
poslal: ges
Ahoj, mam takovy problem. Byl bych moc rad, kdybyste mi napsali, co si o nem myslite vy. Mozna uz necemu z toho rozumite jinak nez ja a dokazete si to odvodit. Jestli mate pocit, ze bych si to mel vyresit ja sam a ze to tak bude mnohem lepsi, tak mi to reknete. Ted o co jde...
Jeste donedavna jsem se snazil tak nejak "pozitivne myslet". Kdyz se mi delo neco spatneho, nebo se mi nedarilo, tak jsem se snazil na tom hledat to dobre. Mit z toho treba i radost.
Od jiste doby mam ale strach, ze jsem treba mohl hodne veci pokazit. Ze jsem hodne veci "prehlizel" - Predstavte si cloveka, ktery ma zavazane oci a beha po louce s krasnyma kvetinama. Porad se smeje, a ma dobrou naladu. Jsou okolo lide, kteri nechteji, at nici ty pekne kytky. Tak na neho volaji, a snazi se mu to vysvetlit. On znejisti, zakopne. Ale zase se zacne smat a rozebehne se. "To se mi asi neco zdalo".
Nevim, jestli jsem to popsal dobre, ale snad mi rozumite. Hodne udalosti okolo mne mi tak nejak "zapada". Myslim, ze je to normalni, ze si to dokazu spojit a vyvodit si z toho neco, co me potesi, nebo zarmouti. To se mi stavalo i predtim.
Ale ted tomu davam mnohem vetsi vahu. "Verim tomu". A vetsinou si to vysvetluju negativne. Vim, ze je jenom "moje vec", jak si to vysvetlim a ze to plyne z toho, jak jsem se pred tim zachoval a s cim si to spojim ("svedomi"?). Mohl bych se i premluvit, ze je to dobre, a mit z toho radost.
Ale uz jsem z toho dost zmateny. Nerikam, ze je to uplne spatne. Dokazu se do vic veci premluvit, at pak nemam zadne "spatne veci", s kteryma bych si ty udalosti okolo mohl spojovat. (Takze uz si treba nekrupu prsty :-). Ale stale je tu hlavni duvod ten strach... je takovyhle strach v poradku? Je vubec strach v poradku? Je dulezitejsi to, co delam, nebo to, jak to delam?
