Milá Jano. Přečetl jsem Tvé příspěvky v této diskusi. Vidím, že bys ráda šířila lásku a porozumění, ale ve skutečnosti žiješ ve světě fixních představ a sebeklamu. Píšeš nám tu:
Jana píše:Netoužím ani po úctě,ani abyste mě považovali za něco víc.
Nemusíš mít strach, nebudeme Tě považovat za něco víc, ani za něco míň, než jsme sami. To, po čem bys ale měla toužit, je hlubší sebereflexe. Pokud Tě i přes stav, ve kterém ses nyní nešťastně ocitla, ještě oslovuje
Brána, nebo jiná podobná kniha, postav zatím stranou své eventuální božství a prověř ještě jednou své lidství. Pokud to budeš dělat dobře, uvidíš, na co přijdeš.
Jana píše:Spojení s Bohem jsem Vám sdělila z toho důvodu,abych dokázala že je možné toho dosáhnout.
Spojení s Bohem se neprojevuje nahlas, je to niterný a nanejvýš diskrétní stav. Jak říkají egyptské texty: "Bůh nenávidí hluk. Lidé, modlete se potají..." Z toho, co píšeš, se dá dovodit, že jsi zřejmě zažila výrazný blažený stav a považuješ ho mylně za důkaz realizace božství. Kdybys ale skutečně žila v božském stavu, prožívala bys klidnou radost, kterou bys mohla pozorovat a od které bys mohla, pokud bys potřebovala, také poodstoupit. A teprve ve chvíli, kdy bys tuto radost dokázala pozorovat, aniž by na ní ulpíval Tvůj cit, by ses skutečně - ve vnitřním smyslu - stala bohem. - Neměla bys pak chuť si tento stav, který se zpočátku projevuje velmi křehce, komplikovat veřejným vyhlašováním typu "projevil se ve mě Bůh".
Vnitřní hlas, který v sobě cítíš, a který Tě nutí psát příspěvky typu "neklaňte se mi", není hlas Boží, ale hlas Tvé nezpracované osobnosti, která by ráda zaujala okolí. Není nijak složité, aby ho člověk poznal, protože s ním má zpravidla sám také co dělat. Stačí si to připustit, Tvé zkoušky a bludy pominou a můžeš se znovu věnovat práci.
Celý vtip je v tom, že každý z nás může dosáhnout klidu jen tehdy, když vědomě uzná své místo v kosmu - a to nejprve místo člověka. Všechno povyšování na bohy nemá před povýšením na člověka žádnou cenu. To je cesta, o které mluví např. pan Bardon, a kterou můžeš najít svůj skutečný vnitřní ráj. I skromný ráj je lepší než velké falešné nebe, ve kterém se nyní pohybuješ, a které Ti touto zprávou vlastně beru. Jen se zamysli nad tím, jaké stavy cítíš, když čteš tyto řádky. Je to neustálá vnitřní radost (projev božství) nebo je to rozčarování a třeba i zlost? Sleduj, jak se projevuje tvé nitro, abys věděla, kdo jsi.
Jana píše:Tak tedy mnoho hledajících by rádo poznalo zasvěcence nebo světce,poznali by ho však, uvěřili by mu?
Jak přijali Ježíše,tak vysokého zasvěcence?
Posmívali se mu,bili ho, uráželi a nakonec zabili.
Myslíte,že dnes by jste se zachovali jinak?
Nezachováme se jinak. Nebudeme věřit, nebo alespoň sám za sebe nebudu věřit, že se v Tobě projevila Pravda, protože Pravda nenavštěvuje impulzivní osobnost. Jsi-li magicky založená, vezmi si do ruky nějakou dobrou knihu a zkus v ní najít, jaké je Tvé skutečné místo v životě. Snaž se najít dobré přátele, snaž se dobře zvládat svou domácnost a potěšit své blízké. Tvůj život jsi Ty sama.
A pokud jsi zaměřená křesťansky, připomínám Ti závěrem jednu hezkou modlitbu, která pálí v ústech domýšlivých lidí, ale kupodivu nevadí těm, kteří chtějí změnit sebe sama:
Soudce, všeho světa Bože / před trůnem Tvým nepomůže / žádnému nádhernost jeho / byť měl slávu světa všeho.
...
Pro Kristovo ponížení / za nám dostiučinění / prosíme o dar z výsosti / Bože,
pokoru s tichostí.
