FRABATO.CZ diskuzní fórum

Zdravím všechny,

zažívám už delší dobu takovou nepříjemnou věc. Totiž moje závislosti na mě útočí přímo ve snech. Jsou mi tam ukazovány, a lákají mě. Ne vždy jim ve snech odolám, ale někdy přece jen už ano. Problém je, že takové sny si z 99% pamatuju, a pak mě to láká i v průběhu dne, a občas mě to i naláká... Dá se s tím dělat něco jiného, než "vydržet"? Opravdu rád bych se podobných symbolů ve snech zbavil.

Ještě bych vlastně měl dodat, že ty symboly se mi ve snech objevují i přes dlouhou abstinenci (např půl roku), a taky se objevují v mysli při sledování myšlenek - zejména, když tomu dni předcházel takový sen.

Díky moc :-)

no a co jde v těch snech? ženský ? : ) závislosti mají v něčem kořen, musíš ho vystopovat. Většinou vyrovnávají nějaký problém, kt. nemáš dořešený

A až ten kořen vystopuju, tak mám dělat co? :-) Co když to je problém, který se nedá dořešit? Nechci říkat, o co konkrétně jde, snad to chápeš.

Firzen : třeba se to děje právě proto, aby sis posílil vůli. Celý ten proces ji posiluje, až bude dostatečně silná, tak tě to přestane otravovat.

Taky mě to už kolikrát napadlo.. mám pocit, že až tohle překonám, tak už dokážu snad všechno :D A myslíš, že to přestane otravovat úplně? Že se to přestane připomínat?

No já myslím, že i mistr je stále člověkem, takže stále něco překonává. Nicméně, ale není otrokem všech možných vlivů, ale pánem situace.

Konkrétně v tvém případě to asi nikdo nemůže přesně říct, vše je čistě individuální.
Pokud mám usuzovat z mé zkušenosti, pohledu, tak to úplně nezmizí, ale nebude ti nějak zásadně zasahovat do života, tak jako teď. Prostě to bude jen takový ťuknutí, místo bušení, které se děje teď.

Ahoj Firzene,
na mě to působí tak že svoji abstinenci držíš vůlí. To je to nejnáročnější způsob. Já abstinuji už asi 2-3roky? nevím přesně a stejně mám občas recidivy, naštěstí jsou čím dál řidší a slabší.
Postup, který mi pomohl (pro každou věc zvlášť):
1. Uvědomit si co nechceš a proč (na rozumové úrovni)
2. Meditace na téma živost s a bez "věci" - zde bys měl i pocítit, jestli se toho chceš doopravdy zbavit, nebo si jen myslíš že bys měl. Klidně si udělej i víc meditací na dané téma.
3. Zvolil li jsi opravdu že tu "věc" nechceš tak prožít si jak to je bez toho co nechceš (meditace, nebo víc)
4. vlastní odstraňování "věci" - odolávaní vůlí, vyhýbání se spouštěčům, odevzdávání "věci" bohu, nahrazování nechtěných vzorců chování chtěnými, autosugesce atd ...

Každopádně musíš být i vnitřně přesvědčen, že to nechceš (a být k sobě upřímný) i tak je do možná doživotní boj, jenom intezita souboje bude postupně klesat až možná jednoho dne zjistíš, že už tě to nezajímá.

Pokud tu držíš jenom vůlí, tak pro většinu lidí to je jak s když postavíš přehradu .. před hrází sucho a za hrází stoupá a stoupá hladina ... Když se vnitřně rozhodneš a ztotožníš s tím že už něco nechceš tak ten proud necháš postupně vyschnout ...

tož tak ...
ahoj Havran

Havran: To je moc hezký rozbor, hned ho zkusím použít na něco svého!

Havran : čím jiným by jsi chtěl držet abstinenci, než vůlí ? Vůbec to uvědomění a ten první impuls, je právě poháněn tvou vůlí. Pokud je slabá, tak není šance s tím vůbec něco začít dělat a je nutné , aby člověku někdo pomohl. Proto vznikájí různá terapeutická centra, kde je člověku pomáháno tu vlůli posílit. Zkrátka jsou vytvořeny podmínky pro to , aby se ji dalo šanci projevit. Je to čistý boj, který vede člověk sám se sebou.

odbočím, osobně se i dokáži konfrontovat s čiností, na které jsem byl zavislý, nemusím se ji vyhýbat. Ano v tu chvili dojde k tomu zaklepání, závislost se ozve, ale diky tomu, že už jednou byla překonána, tak mám dostatečně silnou vůli na to, abych se tím nenechal strhnout. Ono je to i takove prověření, jestli to skutečně překonané je.


Arexi : Upřímně mi nikdy nepřipadalo, že by ti nějaká závislost zasahovala zásadně do života... asi se pletu.


Nicméně člověk je neustále na něčem závislí, ale jde většinou o závislosti přirozené, nebo né nějak zásadní.

Havran píše:Ahoj Firzene,
na mě to působí tak že svoji abstinenci držíš vůlí. To je to nejnáročnější způsob. Já abstinuji už asi 2-3roky? nevím přesně a stejně mám občas recidivy, naštěstí jsou čím dál řidší a slabší.
Postup, který mi pomohl (pro každou věc zvlášť):
1. Uvědomit si co nechceš a proč (na rozumové úrovni)
2. Meditace na téma živost s a bez "věci" - zde bys měl i pocítit, jestli se toho chceš doopravdy zbavit, nebo si jen myslíš že bys měl. Klidně si udělej i víc meditací na dané téma.
3. Zvolil li jsi opravdu že tu "věc" nechceš tak prožít si jak to je bez toho co nechceš (meditace, nebo víc)
4. vlastní odstraňování "věci" - odolávaní vůlí, vyhýbání se spouštěčům, odevzdávání "věci" bohu, nahrazování nechtěných vzorců chování chtěnými, autosugesce atd ...

Každopádně musíš být i vnitřně přesvědčen, že to nechceš (a být k sobě upřímný) i tak je do možná doživotní boj, jenom intezita souboje bude postupně klesat až možná jednoho dne zjistíš, že už tě to nezajímá.

Pokud tu držíš jenom vůlí, tak pro většinu lidí to je jak s když postavíš přehradu .. před hrází sucho a za hrází stoupá a stoupá hladina ... Když se vnitřně rozhodneš a ztotožníš s tím že už něco nechceš tak ten proud necháš postupně vyschnout ...

tož tak ...
ahoj Havran

Ahoj :-)
Žasnu nad tím, jak skvěle jsi to zanalyzoval. Byl jsem už blízko něčemu podobnému - došlo mi, že problém, co mi brání opravdu překonat tu závislost je to, že si nejsem jistý, jestli se jí chci zbavit. Z mého pohledu je to proto, že ne vždy jsem schopen vnímat skrze svoje pravé já, a to falešné já mi pak navrhuje, že by se možná dalo s tou závislostí žít..

Každopádně zkusim to, co jsi napsal.

Ondra píše:Arexi : Upřímně mi nikdy nepřipadalo, že by ti nějaká závislost zasahovala zásadně do života... asi se pletu.

To je právě ta zákeřná věc. Ostatní vůbec nemusí poznat, že se s člověkem něco děje. Trpí v tichosti, a třeba jen když je zranitelný. To je má zkušenost..

Ondra píše:Nicméně člověk je neustále na něčem závislí, ale jde většinou o závislosti přirozené, nebo né nějak zásadní.

Neřekl bych. :-) Někoho může napadnout, že třeba dýchání je taky závislost.. Uvažoval jsem nad tím taky, ale pak jsem četl pěknou definici závislosti od E. Tolleho. Psal to asi nějak takhle: "Závislost je něco, s čím nemůžeme přestat, když chceme (nebo s obtížemi). Závislost nám dále dává pocit falečného uspokojení, které se však později mění v bolest.". Dýchání, pití, jezení, atd.. se v bolest ale nemění. Proto to závislosti nejsou.

Firzen píše:

Ondra píše:Arexi : Upřímně mi nikdy nepřipadalo, že by ti nějaká závislost zasahovala zásadně do života... asi se pletu.

To je právě ta zákeřná věc. Ostatní vůbec nemusí poznat, že se s člověkem něco děje. Trpí v tichosti, a třeba jen když je zranitelný. To je má zkušenost...

Ondra: Já si popravdě nemyslím, že aktuálně mám nějakou silnou závislost. Jenže člověk musí stále bdít. Mám hmotné tělo a z něj neustále vzlíná proud podnětů, které mohou vést bůhví kam. Mám okruhy, které považuji za citlivé - vztahy k lidem, přístup k počítači (stejně jako většina lidí naší generace), sexualitu. Pokud mám mluvit o těch hlavních.

Mám pocit, že technika, kterou doporučuje Havran, se nehodí jen k boji s rozvinutou závislostí, ale její meditační část Tě může hladce upozornit na důsledky, které by měla nějaká naše vášeň, kdyby se rozvinula naplno. A k tomu ji také hodlám použít.

Firzen: Děkuji za podporu, ale momentálně netrpím nijak silně. Asi jako každý jiný. :-)

Havran píše:...

Havrane, skvělý přístup a technika.

Firzene,
dovolím si 2 poznámky.

1. U každé "věci", kterou řešíme je dobré si uvědomit zlatý střed. Některé věci lze vykořenit a jiné je dobré nechat žít, neumrtvit je. Např. je rozdíl zda bojuji s cigaretami a nebo sexualitou. Jedno lze vykořenit a druhé ne. Konrétně u sexuality jde o tvůrčí sílu, která je základem veškerého tvoření.
Harmonie (zlatý střed) u cigaret bude úplné potlačení závislosti. Naopak u sexuality to bude nalezení zdravé životní harmonie a její harmonický projev do života - určitě nejde o to sexualitu potlačit nebo usmrtit.

2. Havranovu techniku bych doplnil ještě o dvě další věci/oblasti/možnosti, které se mě osobně jeví jako poměrně silné a přínosné.

A. Uvědomit si motivaci k jednání - zda je motivace sobecká nebo zda překračuje náš kruh a směřuje také k druhým.

B. Uvědomit si, jakým způsobem ta "věc" ovlivňuje mě a druhé, co mění, co přináší (mě i druhým), jaké jsou následky a co vyvolává, tvoří.

Často nám ta zpětná vazba může dát další impulz k tomu co chce a nechceme oživovat. To případně překlene omezenost věci samé a sílu její "pouhé" vlastní závislosti.
Může to pro nás být další motivace a inspirace. Někdy se daleko lépe reaguje na následky a to co jednání vyvolává než koncentrace na příčinu samotnou, se kterou si často nevíme rady a nelze tomu snadno čelit silově vůlí.

Např. pokud si nastuduji a vím (z obrázku, videí), jak cigarety zanáší plíce, může to být silný impulz přestat. Tak silný, že to překoná silově napínanou vůli. Jen samotná silová vůle chtít bez dostatečné motivace proč by člověk měl nakonec zřejmě povolí.
Člověk může zjistit, že ten následek a jeho uvědomění + sjednocení se s tím, že to nechci, často přímo odbourává závislost nebo ji znatelně oslabuje, případně vrátí do harmonie.

Obecně, pokud směřujeme k harmonii a ladíme se k ní, tak to co nesouzní odpadá.

Ondra píše: ...čím jiným by jsi chtěl držet abstinenci, než vůlí ?...

Ahoj Ondro,
určitá míra vůle je potřeba a zejména ze začátku. Dá ti to čas spustit změny. Pokud ale zůstaneš jenom u vůle je to hodně náročné a málo uspokojivé. Finta je v tom, že když si uvědomíš že to doopravdy nechceš tak tě to přestane lákat a zajímat a vůli pak potřebuješ jenom v okamžicích nátlaku. (zjednodušeně popsáno ...)

tak jsem se vyjádřil :). Stále ale nevím, jestli ten můj předchozí příspěvek trefil jádro problému, na který jsi se ptal :)

Ahoj Havran

Frizene,
nikdo ti tady neporadí, protože nikdo nezná tvůj konkrétní problém. Jen ty sám.
Ale...
budu citovat celkem obrovský úryvek knihy Nemoc jako cesta - Dahlke Rüediger
" ... Za Buddhou přišel mladík a prosil ho, aby se směl stát jeho žákem. „Už jsi někdy kradl?“ zeptal se ho Buddha. „Nikdy,“ odpověděl učedník. „Pak jdi a kraď, a až se to naučíš, můžeš za mnou opět přijít.“
V Šinjimei, nejstarším a patrně nejdůležitějším textu zenbuddhismu, se ve 22. verši píše: „Zůstane-li nám sebenepatrnější představa o tom, co je správné a co chybné, zanikne náš duch ve zmatku.“ Pochyba štěpící polarity na protiklady je zlo, a přece jde o nutnou okliku vedoucí k vhledu. Pro poznání potřebujeme mít vždy dva póly neměli bychom ale uvíznout v jejich protikladnosti, nýbrž využívat napětí mezi nimi jako pohon a energii na cestě k jednotě. Člověk je hříšný, provinilý — avšak právě tato vina je pro něj příznačná protože je zárukou jeho svobody.
Připadá nám velmi důležité, že se člověk učí akceptovat svou vinu, aniž se jí nechá utlačovat. Vina člověka má metafyzickou povahu a není zapříčiněna zrovna jeho jednáním, spíš je zjevným výrazem jeho viny nutnost se rozhodovat a jednat. Přiznání viny nás osvobozuje od strachu, že se proviníme. Strach je úzkost a právě toto sevření nám brání nejvíc, abychom sc potřebně otevřeli a uvolnili. Hříchu člověk neujde, když se snaží konat dobro, za což musí vždy zaplatit potlačením příslušného protipólu. Pokus uniknout hříchu dobrými skutky vede jen k nepoctivosti.
Cesta k jednotě však vyžaduje víc než jen útěk a uhýbání pohledem. Vyžaduje od nás, abychom stále vědoměji viděli polaritu ve všem. Nesmíme se ale bát projít konfliktním lidským bytím, abychom byli schopni ... "