FRABATO.CZ diskuzní fórum

Zdravím vás všechny ve spolek.

Jak bylo v názvu napsáno, dnes na Zelený čtvrtek my přišlo něco, co se mnou nadneseně řečeno mírně otřáslo:

Když provádíte modlitbu tak ke komu? K personifikovanému Bohu nebo k Principu? Pokud k personě a je řečeno že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, znamenalo by to že i on se modlí také k nějaké další personě. Nebo ne? Pokud se modlíme k principu tak jsme pak skutečně jedno a to samé?

Co mě k tomu vede? No to že když se k někomu modlíme, nepodkuřujeme tím někomu? Nedržíme se máminy sukně? Vzhlížíme do nekonečna k rodičovi a nejsme samostatní? Nemůže to být jedna z příčin opakování? Je to rouhačská myšlenka? Pokud tento dnešní pohled je zcela milný tak nepochybně ano.

Trocha dalšího vysvětlení. Víme, že pokud jsme živlově vyrovnáni, odprošťujeme se od Karmy (alespoň podle J.Drábka) a odpovídáme se samotné Prozřetelnosti. Opravdu? A neodpovídáme náhodou za své životy sami sobě? Když něco s prominutím posereme, kdo to za nás vyžere? Prozřetelnost nebo si to v dalším kole vyžereme my sami? Proto jsme odpovědni sami před sebou.

Zajímalo by mě co na to říkáte. Nebo nezajímalo?

Co vy na to?

Nevím, jestli jsem pochopil otázku a jestli se ptáš všeobecně nebo nějak vzhledem k magii.

Květoslav Minařík psal něco ve smyslu, že člověk se modlí k Bohu, když se cítí slabý, málo schopný, neschopný. Když se cítí silný, schopný, "všemocný", tak nemá potřebu se modlit k Bohu, manifestuje vlastníma "božskýma" silama.

:)
Vlastně to je docela dobrá otázka, jenže odpověď hledej jinde než na fóru - i když je možné, že se Ti jich dostane hned několik a různých;)

Možná by bylo fajn začít nalezením toho co se ptá a zda je totožný s Principem - tedy principium toť počátek - ...

A už Xenofanés se pozastavoval nad podobnými úvahami, takže pokud je to rouhání nejsi sám:)

Jinak fajn trknutí, ale trochu při povrchu, ne?;)

:)
https://vdocument.in/download/the-2nd-c ... hrist.html
Pro inspiraci trochu univerzálnější souvislosti