Já předpokládám, že to bude trochu složitější. Staří pohanští kněží snad bohy tolik nemíchali, anžto je často vyvolávali. Takže je často viděli a proto také znali. Viz pro příklad od Jamblicha z Chalkidy, O mysteriích egyptských, eventuálně překlady řeckých a egyptských magických papyrů.
Ježto jsem takovou praxi trochu vyzkoušel, jsem dítko od přírody zvídavé, tak mohu potrvdit že bohy lze přimět k viditelnému projevu. Není to až tak obtížné a je to mnohem bezpečnější než dnes časté evokace démonů.
Mám dojem že bohů není až tak moc a že staré národy uctívaly často stejné bohy jen pod různými jmény.
Jen bych neztotožňoval třeba Réa s Diem a podobně, je k tomu potřeba trochu více porovnávání.
Třeba si všimnout různých znaků. Příklad Réa bych ztotožnil s indickým Šivou. Důvody?
1/Třetí oko. Kobra na Réově čele která ničí jedem a ohněm Réovy nepřátele versus třetí oko Šivovo ničící ohněm nepřátele boha.
2/Ré byl jako slunční bůh ztotožňovaný s ohněm ale v podobě Amóna také se vzduchem. Amon - Ré. Stejně tak byl indický Šiva spojovaný jak s ohněm tak se vzduchem.
Dia by šlo ztotožnit spíše s védkým Indrou, králem bohů.
Stejně jako Zeus byl králem bohů, vládcem bouře, vyzbrojeným bleskem, stejně jako Zeus byl záletnické povahy, nenechal na pokoji žádnou ženskou a podobně. Je potřeba si více všímat různých detailů.
V každém případě, s využitím spánku jako pomocného prostředku které bylo časté v antické době lze bohy spatřit.
Postup byl známý i v Indii tam jej nazývají Sankalpa:
http://jenia.sweb.cz/sank.htmlJen s tím že článek je příliš materialisticky podaný. V Indii se tato technika používá hlavně v duchovní praxi, stejně jako se používala v antické době v řecku a egyptě. A v řadě (ne všech) případů je lepší obrazná představa žádaného, než formulace krátké věty doporučené v článku.
Východní mistři přímo tvrdí: "Kdo usíná s myšlenkou na světlo bude celou noc ve světle"
Kdo ví, třeba to mohl být úryvek z knihy Staré řecké báje a pověsti.
Když nastal konec starověku, Řekové ovládli celé středomoří a kultury starých národů - Egypta, Babylónu, Persie - se střetávaly a srovnávaly s řeckou kulturou. Proto Řekové, aby se vyznali v božstvech svých sousedů, ztotožnili své bohy s cizími bohy. A protože Hermés i Thovt byli oba bohy moudrosti, dali mezi ně Řekové rovnítko. Tedy ne, že by byli totožní, ale protože jejich funkce je analogická.