Re: Re: Nevěřím vlastním očím.
ze dne: 20.11.2000 15:49
poslal: pcr
Číst každou knihu, která vyšla, je samozřejmě nesmysl. Ta, kterou jsem doporučil obsahuje mnoho věcí, jenž přibližují reálie doby JK, umožňují lépe pochopit novozákonní text, podobenství JK a vysvětlují některé zdánlivě nepochopitelné (resp. málo pochopena) místa ("Jestliže se sůl ZKAZÍ..." Mt 5, 13 - někoho hned může napadnout otázka, jak se může sůl ZKAZIT?).
Řecky neumím, takže řecký originál jsem nečetl. Nejsem si jist zda - jak píšeš - skoro každý překlad uvádí výrok Šťastní jsou malomyslní, protože jim patří nebeské království. Mne je bližší Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské (Mt 5, 3). To je však věcí vkusu. Podle mne je mnohem podstatnější pochopit, co tím chtěl JK říci.
Blahoslaví-li JK chudé v duchu, nikterak tím neblahoslaví ty, kterým se snad nedostalo dostatečných duchovních schopností. JK mluvil k lidem, o kterých farizeové pohrdlivě říkali "Tenhle zástup, který nezná Zákon (tj. Zákon Mojžíšův), ať je zlořečen!" Byli posměšně nazýváni lidem země (amhaarez). V době JK byli na jedné straně tito amhaarez (neznající Zákon), kteří nebyli považováni za pravé Izraelity, a na druhé straně FARIZEOVÉ, kteří se považovali za spravedlivé a dokonalé před Hospodinem. Kázání je odsouzením této zdánlivé farizejské spravedlnosti (!). V tomto prvním blahoslavenství pranýřuje JK duchovní pýchu farizeů (zde bych mohl skončit a požádat Tě, abys si přečetl, co jsi napsal dříve) a blahoslaví pokorné, kteří očekávají mesiánskou spásu jako dar Boží milosti. Toto blahoslavenství je tedy určeno pohrdaným amhaarez. Čím ubožejší byl jejich stav, čím bezmocnějšími se cítili v Izraeli, s tím větší důvěrou se utíkali k Bohu a skládali v něho svou naději. Jim zvěstuje JK, že jejich pokorné vědomí nábožensko-mravní nehodnosti není příčinou zavržení, nýbrž počátkem vykoupení a spásy. Blahoslavenství je radostnou zvěstí pro ty, kteří touží po vykoupení, ale nespoléhají se jen na sebe a své zásluhy, ale jsou si vědomi toho, že pro ně, chudé v duchu, je vykoupení almužnou Boží. DUCHOVNÍ POKORA je nutným předpokladem. Tuto pokoru pyšní farizeové neměli, nebyli chudí v duchu.
